Klasické školní téma na úvahu:"Pololetní vysvědčení"

Úvahy o pololetním vysvědčení mi nikdy moc nešly. Nevidím totiž důvod, proč bych měla přemýšlet o něčem co už je dávno za mnou. Hned se zase jede na novo. Leckterá paní učitelka říká, že se začíná s čistým štítem, ale jak už ze svých několikaletých zkušeností vím, opravdu to jen říká. Možná by se to dalo brát i jako provokace, protože když Vám učitel tu již zmíněnou větu oznámí a přitom po očku šilhá do sloupečku vedle, je to o nervy. Ale nechám radši stranou pojednávání o vyučujících, protože tato úvaha by mi mohla nechtěně pomoci k něčemu, co vůbec nechci

http://zena-in.cz/clanek/pololetni-vysvedceni-odmenujete-nebo-tr

Konec konců, je vůbec k něčemu to pololetní vysvědčení? Když už jsem byla donucena o tomhle papíru hluboce uvažovat, přijde mi položení téhle otázky docela logické. Na výpisy se plýtvá papír, (osobně se divím, že ještě ochránci přírody nepřišli s návrhem zrušit pololetní vysvědčení kvůli ochraně lesů), vyučující si z podepisování každého výpisu přivodí zánět zápěstí, rodiče budou hospitalizování na kardiologickém oddělení v nemocnici, jejich ratolesti se z toho psychicky zhroutí, (protože mít kvůli nějaké učitelce, která se SPLETLA a napsala do vašeho chlívečku „špatnou“ známku, rodiče v nemocnici,…neslýchané)a mohla bych samozřejmě ještě pokračovat v záporech, ale nechme to na jindy*. A klady? Jsou vůbec nějaké? U navštěvovatelů vzdělávacích zařízení, kteří mají jedničky, nebo dvojky, chápu, že to nějaké plusy má. Jedna „stovčička“ od babičky, dvě od dědečka a lízátko od rodičů, co víc si mohou tito jedinci přát,…jedině,…(to už jsem radila Marušce)aby se zavedly ještě nuly, protože „jedničkáři“ už se nemají žádnou další metu. Za to my, co máme místo výpisu čtverečkovaný papír tzn. čtverec vedle čtverce, my žádnou nulu prozatím (a na slovíčko „prozatím“ kladu velký důraz)nepotřebujeme. Ale na druhou stranu, můžeme si za ty naše známky jen a jen my? Myslím si, že ne. Každý jsme kalibrovaný na něco jiného. Někdo na učení se do školy, někdo na kreslení, někdo na nějaký jiný koníček.  Jednoduše řečeno, myslím si, že i školu někteří berou jako zábavu a baví je učit se, takže nemají problém s dobrými známkami a válcují nás ostatní na plné čáře. Ale kdybychom je nechali dělat něco, co baví nás, nebo na co jsme naprogramováni my, určitě bychom jim to natřeli také. Z čehož mi vyplývá to, že škola není všechno. Škola je jen (a to už v našem věku na střední škole opravdu platí)zájmová činnost, kam chodit můžeme a nemusíme. Je to sice zajímavé, ale ačkoliv podle mého názoru většinu lidí škola nebaví, všichni tam méně či více horlivě chodíme, běháme, „cpeme“ se kvůli ní do přeplněných autobusů a v brzkých hodinách jako ptactvo vstáváme (s tím rozdílem, že za nás pípá budík). Proč my to vlastně děláme? Možná, proto, že k životu všichni potřebujeme nějaký ten adrenalin, který nám škola a vysvědčení jak pololetní tak to poslední dopřává dostatečně.

*šarmantně řečeno, žádný další důvod mě nenapadá…