Kristýna Gottfriedová
- Počet článků 18
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 983x
Seznam rubrik
Kristýna Gottfriedová
Proč při Covid-19 ztrácíme čich a chuť
Co je to čich a chuť? Čich funguje sám o sobě perfektně - když si kněčemu čuchneme, hned to dokážeme “prožít”. A stačí jen malinko molekul, abychom poznali, k čemu jsme si přivoněli.
Kristýna Gottfriedová
V kadeřnictví
Rozhodla jsem se, že po ani ne tak krátké době navštívím kadeřnictví. Je to kadeřnictví, kam chodím v skutku ráda, neboť ceny jsou tam myslím nejnižší ve městě a tak když se mi zrovna moc nelíbí to co na té papuli mám, zajdu tam.
Kristýna Gottfriedová
Co si myslím o škole, kterou navštěvuji.
Těžko říct, co je to základní stanovisko pro to, aby byla škola dobrá. Například naše škola má pravděpodobně fantastické „renomé“.
Kristýna Gottfriedová
Chlapi, máte na výběr krásný trenky:)!
Nemám ráda krámy. Štrachám v paměti, jestli jsem někdy chodila ráda kolem věšáků s haldami oblečení a různých jiných doplňků. Ovšem, když dojde na lámání chleba – v mém případě na to, že se už celkem dlouhou dobu převlékám na tělocviku stále z jedné podprsenky, protože jsem se ještě neuráčila si jít koupit novou, a startuje se ve mně pocit tzv. stydlínův.
Kristýna Gottfriedová
Klasické školní téma na úvahu:"Pololetní vysvědčení"
Úvahy o pololetním vysvědčení mi nikdy moc nešly. Nevidím totiž důvod, proč bych měla přemýšlet o něčem co už je dávno za mnou. Hned se zase jede na novo. Leckterá paní učitelka říká, že se začíná s čistým štítem, ale jak už ze svých několikaletých zkušeností vím, opravdu to jen říká. Možná by se to dalo brát i jako provokace, protože když Vám učitel tu již zmíněnou větu oznámí a přitom po očku šilhá do sloupečku vedle, je to o nervy. Ale nechám radši stranou pojednávání o vyučujících, protože tato úvaha by mi mohla nechtěně pomoci k něčemu, co vůbec nechci
Kristýna Gottfriedová
Chtěla bych být muž
Proč si nemůžeme vybrat, jestli budeme mužem nebo ženou? Nebo si pohlaví vybíráme, ale nemáme na to dostatek času a sem tam se někdo z nás „sekne“? Tohle je otázka, na kterou máme asi každý jinou odpověď. A někteří lidé se nad tím ani jednou v životě nezamysleli, asi jsou spokojeni s tím, čím jsou...
Kristýna Gottfriedová
Hůlka, vrásky a x let na krku - jsem king, a o životě vím vše!
Záleží na věku? Tuhle otázku si kladu dnes a denně...ještě jsem se nebyla schopná dobrat závěru. Každý říká něco jiného. Starší generace samozřejmě dupe za svůj věk a za svými „životními“ zkušenostmi, které mě pokaždé neuvěřitelně rozzuří. Jak jinak, dokud nebudu mít na obličeji vrásky, jak škarpy vedle silnice, nebudu mít na očích popelníky a chodit o hůlce, nevím o životě nic. Ale nehodlám se smířit s neustálým poučováním z jejich strany. Doufám, ode mě není očekáváno, že si budu všechny jejich duchaplné rady pamatovat a nedej bože je dodržovat. Protože kdybych tak učinila, tak jsem chodící příručka na šťastný život. Nechoď tam a tam, nedotýkej se toho a toho, udržuj odstup od těch a těch a hlavně, víš co říkal Lenin – učit se, učit se, učit se. Jsem ráda, že Lenin není moje babička. Ale zase jim to nemůžu mít za zlé, myslí to dobře, nechtějí, abych si nabila hubu, tak jako oni. I když ty pravidelné roztržky u nedělního oběda by se mohly vynechat.
Kristýna Gottfriedová
Jak si pračka pochutnala na mých kalhotkách!!!
Najednou jsem byla doma opuštěna, protože rodiče odjeli na svatbu po jednadvaceti letech. Paráda, řeklo by se. Ach ano, jenom vedle je babička s dědou. Nicméně tím si přece nenechám zkazit náladu.
Kristýna Gottfriedová
Kdy je ten správný čas na lásku?
Co si myslíte Vy? Ve školce? Na základní škole? Na střední škole? Na vysoký? Ve věku pracovního vytížení, nebo v důchodu?
Kristýna Gottfriedová
Léto, ach bože léééto
Slunce svítí, venku štěbetají ptáčci, do kůže se vstřebává vitamín D, bzučí včely a teplota se pohybuje okolo osmadvaceti stupňů. Jak krásné by to bylo, ale můžu si o tom nechat jenom zdát a sluníčko si můžu leda tak nakreslit a vystřihnout.
Kristýna Gottfriedová
Noční můra
Jakmile otevřu balíček s čistícím prostředkem na nádobí, vyndám jeden malý celkem hezky barevný kousek, který mám v úmyslu strčit do myčky, okamžitě si vzpomenu. Při tom závanu smradu chloru se nedá ubránit myšlenkám, které mě před dvěma roky probouzely ze spaní.
Kristýna Gottfriedová
vlakový záchod
Poslední dobou patřím mezi tu skupinu lidí, kteří si zamilovali cestování vlakem. Připadá mi to jako celkem solidní řešení pro nás, sváteční cestovatele. Jednoduše si zalezete do vytopeného vagonku nejlépe do kupíčka, batoh a všechno ostatní haraburdí si dáte všude okolo sebe, aby si k vám nikdo nepřisedl.
Kristýna Gottfriedová
policisté
„Stát, dobrý den pane řidiči, ukažte nám řidičský průkaz a vystupte si z vozidla...prosím.“ Ne každý s nimi máme jenom ty dobré zkušenosti. Z devadesáti procent nosí krátké kalhoty, želízka u pasu; zašpiněné boty, ale zato vyleštěnou pistol. Když náhodou přejdete metr od zebry na přechodu, už by vás legitimoval, ale když on sám přechází tam, kde by přecházel jenom cvok je to v pořádku. Jezdit v autě nepřipoutaný, taky může. Předjíždět na plné čáře taky může. Jezdit nepovolenou rychlostí taky může. Jediné co snad nemůže, je mít v pořádku mozkové pochody. Asi už víte, o čem je řeč. O mužích a ženách zákona, kteří nám mají pomáhat a chránit. Kdy mi naposled pomohli to nevím a kdy mě naposled chránili jakbysmet. Proti policistům je mezi lidmi zakořeněný, takový ten neopodstatnitelný respekt ještě z dob komunistů, kdy oni byli víc. Ano, dnes jsou taky, chtějí stále vyšší platy a jezdí do penzionu Alma na Železné Rudě válet si šunky. Mají opravdu vkusné oblečky, které chrání před zimou a před větrem.(To asi kvůli tomu, aby mohli stát u silnice a chytat řidiče co jedou po vesnici 51 km/h i v té největší zimě.)
Kristýna Gottfriedová
Proč škola?
Proč docházet do „polepšovacího ústavu“ jménem škola? Má to vůbec cenu? Na první hodinu chodíme pozdě – když vůbec přijdeme, při vyučování buď spíme, neboť musíme dospat noc probděnou nad notebookem a pokecem s kámošema na icq, skypu, Lidech a Facebooku. Když se alespoň trošku dostaneme do „formy“ zahájíme korespondenci pokud možno se známým na druhé straně třídy a do uší si dáme sluchátka, zapneme je na maximum, protože učitel mluví moc nahlas a my neslyšíme tu pecku, co jsme právě obdrželi přes bluetooth od kámošky. Sousedka v lavici si půjčí „liháč“ a začne na lavici utvářet abstraktní obrázky, kterými by se mohla rovnat Picassovi a těsně nad sešitem založí anketu: Ráďa je „skot“ – Ano, ne – okamžitě doplní čárku k „ano“ a podívá se na hodinky.
